Duel Meloun vs. Sprint - 4.závod Pražské MTBO ligy

Protože jakožto webmástr MTBO ligy jsem měl možnost nahlédnout do rozpisu 4.závodu MTBO ligy jako první, měl jsem samozřejmě také nejvíce času přečtené opět zapomenout (Ne, že bych toho času k tomu potřeboval zrovna nějak moc) :o). Takže, když jsem se ve středu 29.7. přismah’ ze služebky rovnou na Džbán, počátek orientace spočíval v nalezení centra. Naštěstí jsem na postupu zmerčil Marušku a zahákoval ji. Postup dobrý, zaváhání v dohledávce. Prostě sem se musel zeptat, což teda normálně (jinde než v Plzni :o)) už od doby kategorie H10L nedělám :o).

Formát Kouřova závodu – 2x sprint něco těsně přes půl hoďky s pauzičkou na odfrk mezi, centrum hospoda Dívčí skok, mapa Džbán(ek) 1:7500, počasí upe nejvíc supermegašpicabombaluxushustý.

Na startu jsem zaslech’ stížnosti dle mého soudu famózních mapařů KLádina a Mirka Kaliny na kolik kdo „desetiminut“ se gde zasek, pročež mi bylo hned jasno, že mapařský virtuóz a sprintový specialista mého kalibru (vyznačující se zejména excelentní schopností postup vymyslet a zapomenout téměř v totožném okamžiku) by to neměl s tempem nějak příliš hrotit. Prostě soupeře brutálně přečíslím precizně odvedeným výkonem. Předsevzetí se mi již tradičně díky mé téměř příslovečné disciplíně a sebekázni podařilo dodržet až do 1.kontroly, kterou jsem minul a pak si tam lehce pozewloval :o), což jsem si následně ještě několikrát zopakoval i na dalších kontrolách. Sponzorská Kološopí mlíka jsou holt vidět kapku hůř než ty fízlácký, co jsme používali dosud. Výhodou je, že jsou tímpádem i zlodějuodolnější a vzhledem k tomu, že se jedná o trénink, precizněji si hlídat dohledávku nemůže uškodit.

Navíc je pravda, že mapa po 13-ti letech přece jen doznala co se porostů týče jistých změn, takže pokusy chytat se rozhraní porostů jsem velmi rychle přehodnotil. Nicméně volbu terénu chválím. Přijel jsem celkem tréninkově unavenej a demotivovanej, ale musím říct, že výborný singlíky, cestičky a mazlivou mapařinku v nepříliš vysokym tempu jsem si fakt užíval.

Kontrola číslo dvě – postup na jistotu (pěknej výšvih svahem ke kontrole), trojka – tak mínu chyba v dohledávce (čučim na špatnej hustník), 5ka – přebíhačka a kontrolu přejíždím (mapuju za jízdy, mlíko nevnímám), další kontroly si užívám pěknejch singlíků, 12ka – pekelně hustá dohledávka, ale váhám jen zlehka , 13ka – přeskakuju zábradlí (zpátky zjišťuju, že šlo objet), 14ka - v podstatě „na dohled“, ale absolutně neprůstřelnou buší, takže jasná objížděčka. Zásadnějc mě vypekla až kontrola číslo 15, kreslená lehce nad cestou, takže pořád čumim do svahu ačkoliv byla přímo na pěšině. Což ovšem nehrálo tak zásadní roli, protože jsem ji každopádně stejně hledal o kus dál (To ale možná nebyla tak úplně moje vina. Kouřa přiznal, že zanášení lehce časově podcenil, takže možná nebyla ve spěchu zanešena úplně přesně?)

Končím etapu, osvěžuji, pokecávám se soupeři a vyrážím vzhůru na druhou štaci. Hned při postupu na první nenacházím u koupaliště odbočku (ty schůdky, co jsme později sjížděli dolů), čímž se ovšem nenechávám vyvést z hluboké koncentrace, kterou si po vzoru Michaela Schumachera navozuji vždy již den před závodem, postup operativně přehodnocuji a volím náhradní strategii – jdu to přímo, což byla asi celkem hodně velká hovadina – průběh potokem a tlačení kopřivama a křovím vzhůru na hranu. Dohledávka napohodu. Na druhou volím brilantní postup po kraji pole-louky, který byl o pár vteřin později zcela znehodnocen asi stometrovou „přebíhačkou“ ostružiním po pás, díky čemuž mám ještě teď nohy jak milovník sado-maso hrátek pomocí ostnatého drátu po obzvláště vydařených orgiích. Sukni zpravidla nenosím a jak říká moje doktorka „Muže jizvy nehyzdí (ale tohle je vážně hnusný pane Lukavec :o)“ – což pronesla kdysi, o mém rameni po pádu z kola), takže na 19tou i 20tou opět přebíhačky z toho na 20tou opět lehce maliní. Chvíli se přetlačuju s klackem ve výpletu ačkoliv kolo předpisově nesu min. 20cm na zemí (což v případě mojí tréninkový kovadliny, která váží bez nadsázky skoro čtvrtinu toho co já, není úplně zadara), kontrola na fotogenický mohyle, 21. taky fotogenicky umístěná za lávkou u studánky, při postupu na 22ku projíždím těsně kolem opalujícího se nudisty, následuje špičkovej sjezdík již zmiňovaných schodů a ne zcela optimální volba na kontrolu 23 přes start-cíl. Chtělo to dát objížděčku zleva, ale na trati jsem si jí vůbec nevšim’. Poslední 4 postupy kromě lehkého přejetí 26ky celkem svižně do cíle.

Téměř fšichni se mezitím vzdálili nebo vzdalovat začli, aby udrželi vysokou míru zapojení do pracovního procesu i pro následující pracovní den, takže pivko sem nedal a vyrazil se vyjet směr metro. Cestou jsem se ještě nechal stáhnout vývěsním štítem k číňanům na večeři, prostě příjemně strávený odpoledne. V těhle okamžicích mě kamarádi co řešej na oddílovým SNS chatu jak si odpo daj švih na Jizerky se zakončovacím pivkem v Jablonci u přehrady štvou přece jen o trochu míň :o).

Meloun

P.S. Kouřo co to je za vošklivýho chlapa na tý mapě? :o)