Jiřinův děda na bábě!

Těšil sem se. Minulý týden jsem ještě organizoval honičku ve Statenicích. A tento týden už konečně na Pražský lize v roli ridera. Celý prázdniny jsem nic bajkově neorientoval. Naposled sprint na poháru v Koutech a to už je nějakej pátek. Prostor na Babě je už od pohledu zrádnej takže sem tušil že když to tam Jiřin dobře zamotá, tak to bude prča – a nezklamal. Zamotal a na startu si ještě přilepšoval, když nepokrytě hlásal, jak je to místama vypečený. Prostě se schylovalo k dalšímu prima zážitku – nebo chcete-li tréninku.

Přijel sem z domova na kole. Vzdušnou čarou sem to měl ke startu 1648 metrů. Nebýt vysokých stromů, možná bych z okna i viděl. Přejetí Lysolajskýho a Šáreckýho údolí jsem využil pro pořádný zahřátí nohou aby se mi dobře startovalo. A povedlo se – na start sem přijel s parádně zahřátýma nohama abych je mohl nechat pěkně vychladnout když Jiřin ještě rozvěšoval. A tak sme si s pár nedočkavci zatím poklábosili. Řek sem si čert vem zahřátý nohy, ale jak zahřát hlavu? Zahřál mi jí Jiřin, když přijel. Řekl tak můžete, jsou to dvě křídla motýlka, sudí to budou objíždět a razit podle čísel na jednu stranu, a lichý to budou objíždět na druhou stranu, ale POZOR v mapě to budou razit správně! Že to nechápete? Já taky nechápal – ale vyrazil sem pln odhodlání.

Přijel sem na jedničku, viděl že je to šestka, orazil do políčka šest, kouknul v mapě kde je dvojka, přijel na dvojku, viděl, že je to sedmička, orazil atd. Dokud sem se nedostal ke čtyřce, která už byla z hlediska orientace v mnohem hustějším levelu. Kde sem? Jaké je číslo týhle kontroly? Pod jakým číslem jí mám já v mapě? Odkud sem k ní přijel? Kam chci jet? Jaké je to další číslo? Kolikrát sem se otočil? A otočil sem s mapníkem nebo ne?

Zas ten stav jako když se vám zahltí v notebooku procesor a celý to zamrzne. Ale nezamrzl jsem – snížil sem výkon nohou, a hlavu přetaktoval na nejzákladnější režim orientace – a šlo to. Pak šlo i zrychlit. Ale záhy zas nutnost víc myslet než šlapat a takhle asi 4x za závod – nebloudil sem nikde, ale dalo sakra práci se tomu vyhnout. Přesně tenhle typ tréninků já potřebuju jako prase drbání.

Záhy po mě dorazil do cíle i Svoby, kterej vyrážel na opačný křídlo motýlka. Samozřejmě jsme okamžitě začli uspěchaně rozebírat postupy. Ukázal mi v mapě asi 5 míst, kde se prej vymáznul. Pak zjistil že nemá v kapse dresu mobil, tak sme vyrazili na druhý kolečko po stopách jeho pádů – on mapoval a popisoval kde jel, a já zkoušel dohledávkou najít mobil kterej stejně nevim jak vypadá – Prostě scorelauf dvojic – body na kontrolách určí fakt zda tam mobil bude či ne. Na prvnim vytipovaným místě nic nebylo. Mezitím zjistil, že mu vypadly i klíče od auta. Přejeli jsme ke kontrole, kde prej hodil megatlamu – nic tam nebylo. Pak sme ho kousek vedle našli a záhy na to i klíče. Místo aby se radoval, tak hned volal na zmeškané hovory – jeho žena je totiž v požehnaném stavu a zrovna včera měli termín. Hezké že. Za dobu ztraceného kontaktu se ovšem nic zvláštního nestalo, a tak sme mohli v klidu pokračovat do centra a věnovat se dál rozboru tratě.

Když pak startovala Míša, řekl sem si, že si to dám za ní jen jako mlčící pozorovatel. Minule na Mirkovo závodě sem takhle jel za Svobym. Je pro mě zajímavý sledovat jak dotyčný čte mapu, jaké volí volby postupu a zda jede plynule či kouskovaně. Myslím že se tím učím. Kdyby mě kvůli tomu někdo poslal do patřičných míst, tak ho nechám být. Míša se sice moc netvářila, ale vyloženě neprotestovala. Řekl sem si je to profík se stovkami závodů za sebou, včetně mnoha mistrovství světa, jak by jí mohlo znervóznit že se Kouřa mlčky šine 20m za ní…  Na jedničku jela mistrovsky! A hup na dvojku dvojitej kufr jak když vyšije. Ale vzala to sportovně. A poctivě se ke dvojce protrápila. Chvíli ze mě asi nervozní byla, ale pak se srovnala a já viděl jak se ve složité zástavbě orientujou fakt mistři - její plynulost i v těch nejsložitějších místech byla úchvatná! Ještě se mám co učit! Před svým startem sem si zakázal zbrklost a nebyl sem. Kdybych byl, tak tam sem ještě teď...  Ale při sledování Míši jsem si opět uvědomil to známé kouzlo MTBO: kdybych jel pomaleji, tak bych byl v cíli dřív!

Míša: " 5" před startem se má člověk podívat aspon kde je sever a jak to okolo něj vypadá a ne řešit vlkyplky a ne najednou zjistit že mu už dávno běží čas a že jede pěkně do pr... Na pronásledování jsem docela zvyklá, přeci jen jsem od svých 12 let specialista na rozbíhání štafet a nějaká jednonohá bílá mrcha by vůbec neměla profíka rozhodit .
 

Co řící závěrem. Napadá mě replika ze známého filmu: „A nyní se přesvědčíme, zda byl přítomen Hliník  (pardon Meloun) „Meloun se odstěhoval do Humpolce…“

Ať žije Pražský tréninkový seriál MTBO! A ať jej zvládneme nejen konzumovat, ale i kormidlovat. Modří už vědí o čem mluvím…

 Hurá příští týden na jubilejní 10tý kolo, které má být Free Order na Jezírku!

Avoj! Kouřa