Brněnský útok na Pražskou ligu odražen - vítězství zůstalo v Pražských rukou !
V pořadí 3. závod Pražské MTBO ligy připravil Šňupy v Brdech respektive v obci Halouny. Někdo by řekl nedaleko Prahy, ale měřítkem Pražské ligy se jednalo o jednoznačně nejvzdálenější závod. Připraven byl Free order s hromadným startem v 18:00, takže všichni se do Haloun stahovali na jeden čas. Někteří jeli na radu pořadatele z Prahy vlakem, někteří tradičně autem a pár pravověrných bikerů statečně volilo 30ti kilometrové rozjetí z Prahy do Haloun přímo na biku. Statečně proto, protože ani na 3.závod počasí od rána nevypadalo jednoznačně, mraky chvílemi zase hrozili deštěm, ale nakonec na startu padlo jen doslova jeden a půl kapky a následně vykouklo slunce. Vody a bláta bylo ovšem v lese dostatek.
Startovalo se systémem Le Mans – kola na cestě, piloti na louce. Když jsem viděl v ruce startovacího maršála štos map formátu A3 a vzpomněl jsem si na informaci z rozpisu, že se jede na dvacítce mapě, dávalo to tušit, že nás dnes večer nic snadného nečeká. Následný výklad, které kontroly se nakonec nemusí jet, aby závod nebyl 3 a více hodin dlouhý, úplně změnil pohled na předchozí vtipkování o čelovkách. Cigareta típla do nafouknutého balónku, ozvala se rána a závod byl odstartován. Odhadem 30 lidí otočilo mapy a za hledání nejvhodnější strategie se vydalo orosenou loukou ke svým kolům. Zaplaťpánbůh staviteli – kontroly nebyly rozmístěny až na druhou stranu do Mníšku. To bylo první co mě při pohledu do mapy potěšilo. Severozápadní svah Brdského hřebene nabídl v podstatě dvě varianty: po směru hodinových ručiček a pak na 14ku nebo proti směru a pak na 14ku. Já zvolil po směru hodinových ručiček v pořadí 4,6,7,8,9,3,11,12,13,5,10,2 a z ní na povinné pořadí 14, 15, 16 a cíl. Vzhledem k tomu že jsem v úvodu dojel kolegu v dresu Hot Chili (sorry nevím jméno) a za sebou viděl jen cca 2 další, asi se většina z 30 lidí vydala sbírat kontroly proti směru hodinových ručiček. Myslel jsem jak budu cca v půli závodu potkávat davy v protisměru a nic, tak nevím kde ostatní jezdili :o).
Po vjezdu do lesa se ukázalo naprosto pravdivé předstartovní varování Šňupyho, že i hodně dobré tradiční brdské pevné šotolinovky se bleskovými lijáky posledních dní změnili ve vymletá koryta umělých řek, do kterých kdyby se pustila voda, tak by si mohla slušně potrénovat Štěpánka Hilgertová. Řekněme si, že pokud by při závodě dostatečně lilo a ona měla na své lodi kajakový mapník Miry, věřím že by v celkovém umístění byla minimálně v první desítce. Ale koryta řek - pardon cest - byla naštěstí v závodě bez vody, takže kdo pravidelně trénuje na tankodromu, nebo v kamenolomech, nemohl mít s průjezdy zas takový problém. Varování na záludnou a nebezpečnou hromadu klád u devítky, které Šňupy na startu dával, tak bylo v porovnání se stavem cest naprosto zanedbatelné. Při závěrečném kilometrovém „skalním výlezu“ z dvojky na 14ku jsem častoval stavitele snad všemi nepublikovatelnými invektivy, které znám. Před startem se nahlas podivoval, že netušil že na hřebenu Brd mohou být lužní nivy a já jsem zas netušil jak se běžný lesní svah může proměnit v kamenný kuloár tatranského typu. No nic. Vytlačit, orazit a trial mezi valouny zpět do obce Halouny. Vidět na vlastní oči co udělali ty přívalový deště v Brdských lesích je holt silný zážitek – a to je „jenom“ les, co teprve s člověkem musí udělat vlastní zážitek z nějaké vesnice… Každopádně slááááva, všichni to ve zdraví vyjeli, sjeli a přežili.
Na startu se objevil cizák – z brněnského štatlu – Mára Pospíšek, a tak to vypadalo že nám ogar vyfóókne, vítěznéé flek tej našej pražskéé lige. Naštěstí se z druhé startovní vlny opozdilců lesem precizně propracoval KLádin, kterej zvolil stejnou strategii jako já, takže správnou :o), a protože KLádin na rozdíl ode mě nedělá chyby, tak Márovu strategii proti směru hodinových ručiček solidně zařízl. Titul 3. závodu tak zůstal v pražských rukou. Flower Ceremony, bylo spíše Šampus Ceremony a špunt letěl až na střechu hospody U zrzavýho paviána. V atmosféře oslav, sdělování zážitků a probírání postupů dojížděli za soumraku (bez čelovek!) poslední dobrodruzi a před nimi já smekám a vzdávám jim hold: sláva vítězům, ale extra extra respekt všem, kteří to řádně dojeli byť jim to trvalo téměř do tmy. Další závod se jede za 14 dní v Praze v Šárce a mohu vám garantovat, že co se týče průchodnosti terénu bude to vymazlený pošušňáníčko. Rozpis už na stránkách visí. Srdečně vás všechny zvu.
Avoj Kouřa
P.S. Pokud by někomu článek vyzníval přehnaně kriticky, tak věřte, že závod jsem si užil. A rozdíl mezi Scorelaufem a Free Orderem je veliký: ve Free orderu musíš sebrat vše a počítá se ti dosažený čas, kdežto ve Scorelaufu máš stanovený čas a počítá se ti kolik umíš za tu dobu sebrat. To jen pro pořádek :o).
