Jak jsem se dostal k MTBO...

Když jsme v roce 2007 ještě s kolegou zakládali náš bikový klub, vůbec jsem netušil až kam se dostaneme a co ve skutečnosti budeme jezdit.

Když mě kolegové přemluvili ať si koupím kolo, musím se přiznat, moc se mi do toho nechtělo. Byl jsem zvyklý na motorku a nechtěl jsem na tom nic měnit. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Od malička se zajímám o terénní soutěže motocyklů a motocross. A představa, že budu muset šlapat mně přiváděla k šílenství. 

Až jednoho dne jsem se rozhodl, kolo koupil a začal pomalinku brázdit náš Zbirožský kraj. Měl jsem trekové kolo, na kterém jsem si vyzkoušel i svůj první maraton a byl jsem nadšený, zase se mi vrátila ta stará dobrá soutěživost a začalo mi to nabíjet. Po půl roce jsem prodával trekové kolo a pořídil jsem si horáka a začal jezdit ještě větší terény, velké a těžké sjezdy a v ten moment jsem si uvědomil, že toto je přesně to, co chci na kole dělat. Poté jsem se domluvil z Vláďou a založili jsme náš klub na který jsme byli řádně hrdí a to Zap.A bike v překladu zapálení amatéři. Vytvořili jsme logo a nechali ušít první sadu dresů. Vytvořili naše první webové stránky a začali jezdit maratony. O rok později jsem na dovolené poznal prima klučinu, který dělal do webových stránek. Ukázal jsem mu naše stránky a on že by je udělal lépe... vzal jsem Tomáše za slovo a za dva měsíce jsme spouštěli náš nový web. A po dvou letech jsme se s Tomem a Vláďou rozhodli, že uděláme tento web ještě dynamičtější a hlavně více pro lidičky, aby si tam mohli psát vlastní reporty pozvat někoho na švih atd. Tyto stránky budou v provozu do konce letošního roku.

Během těch tří let jsme měli tak kolem 10ti členů, převážně z naší firmy kde pracujeme, ale aktivně se zúčastňovali závodů jen 4 členové, což je málo. To nám už nestačilo a tak jsme začali shánět další nadšence pro náš klub. Podařilo se nám letos oslovit Honzu z Alenou, kteří se k nám přidali a začali jezdit s námi i na závody. V roce 2009 jsme se dali dohromady s Jardou, který pracuje pro kola Favorit a po domluvě jsme se rozhodli, že náš klub bude jezdit na těchto kolech. A musím uznat, že to byla dobrá volba.

Jezdit maratony je super, člověk se tam odreaguje, zazávodí a prostě má dobrý pocit, že udělal něco pro sebe. Ale má to i stinné stránky, o kterých bych chtěl nyní napsat. Mě jako starého soutěžáka nikdy nebraly hromadné starty a zde se sešlo vždy kolem 600 i více lidiček a hurá na trať. A přišel první kopec, trať byla ucpaná a místo jízdy všichni slezli, kola tlačili a než se to kolikrát trochu roztrhalo, trvalo to i 10 km. Ano, zázemí bylo super, vše hodně komerčně zajištěné, ale chybělo mi tam takové to rodinné prostředí, kamarádi, s kterými by si člověk rád pokecal a sdělil své zážitky.

Až letos v létě jsem si povídal s kamarádem, a on že občas jezdí MTBO. Musím se přiznat, že do té doby jsem vůbec, ale vůbec neměl potuchy co to sakryš je. Znal jsem MTB ale MTBO? Z něj po chvíli vypadlo, že jsou to orientační závody na kolech, vyprávěl o tom tak suprově - že také jezdíval maratony, ale když poznal prostředí MTBO raději navštěvuje tyto akce. Musím se přiznat, že mi to začalo vrtat hlavou, že někdo raději vyměnil maratony za nějaké orientační závody na kole.

Hned ten večer jsem zapnul internet a zadal do vyhledávače MTBO, otevíral jsem různé stránky, začal si o tom pomalu číst a zjišťovat co je to vůbec zač. Zprvu jsem vůbec nechápal jakou formou to funguje, ale pokaždé když jsem se nově začetl začínal jsem s toho mít super pocit a věděl jsem, že to musím alespoň vyzkoušet, než něco zavrhnu. To jsem celý já. Vyloženě náhodou jsem našel na internetu Pražskou MTBO Ligu a zjistil, že se tam může přihlásit kdokoliv a vyzkoušet si to zajet. Mé první závody byly štafeta dvojic. No jo kde vzít parťáka na tyhle závody, všechny co jsem znal v okolí se do toho se mnou pustit nechtěli, tak jsem napsal na Facebook článek z prosbou jestli se někdo ke mně nepřidá. Ozval se Jirka Šafek a domluvili jsme se, že spolu pojedeme. Sešli jsme se v Praze na limonádě a tam mi alespoň trochu zasvětil do tajů MTBO. A já se s ním vydal na můj první závod pořádaný Pražskou Ligou. Juliána / prázdninová honička, kterou pořádal Jan Kouřimský (Kouřa). A musím se přiznat, že po vyjetí na trať a kouknutí pořádně do ostré mapy jsem zprvu nevěděl která bije. Ale za čas jsem se v mapě začal trochu orientovat a zjistil jsem, že mi to začalo bavit. Ale fakt bavit!  Konečně jsem poznal novou dimenzi bikového sportu. I ty lidičky kolem byli fakt přátelští a cítil jsem se mezi nimi opravdu moc dobře. Pak jsem se přihlásil na další závody - hra na Babu a Hostivařská přehrada. Vše bylo moc fajn a já zjistil, že to je přesně ten sport, kterému bych se nadále chtěl věnovat. Přemluvil jsem Honzu, aby to také vyzkoušel a také tomu propadl jako já. Žádné hromadné starty, žádná strkanice na trati, člověk je odkázán sám na sebe a konečně správný terén ne žádné silnice a zpevněné cesty.

Na závodech na Hostivařské přehradě jsme se potom dali do řeči s prezidentem Pražské MTBO Ligy Petrem Svobodou a on zabrousil, že se zanedlouho v Klánovicích jede ČP a MČR, abychom to jeli vyzkoušet. A já nabídku přijal a rozhodl se, že tam z Honzou zajedeme a závody si vyzkoušíme. A udělali jsme dobře, protože to bylo zase úplně něco jiného, než co jsme doposavad znali. Vše nové, ale byli tam kolem nás fajn lidičky a ty nám moc rádi pomohli a vše vysvětlili. Moc se mi tam líbilo, protože i rád fotím dění ze závodů, měl jsem čas i na tohle a pořídil pár obrázků. Můžete se podívat na našich stránkách nebo přes odkaz na mtbo.cz. A už se těšíme na příští rok, kdy chci určitě jet více závodů ČP a hlavně super závody a tréninky Pražské MTBO Ligy. Tímto chci také všem poděkovat za to, že nás vzali mezi sebe a za to, že se najdou fajn lidičky, kteří si s tím dají takovou práci a uspořádají tak fajnové závody.

Konečně jsme se dokopali udělat z našeho klubu OS, které je zapotřebí k tomu abychom mohli náš klub zaregistrovat do ČSOS. A mohli tak dostat odpovídající licence. A začít se trochu věnovat mládeži, protože si myslím, že tento sport se musí dále rozvíjet.

Tak hurá příští rok v plné zbroji a doufejme, že zase o něco málo lepší než letos.

Ahoj Marek ( Mára)